Advent, čas naděje a splněných přání

Konečně je tady advent, slyšíme ze všech stran, ale víme někdo vlastně, co přesně advent je a co představuje? Než se do toho pustíme víc zblízka, většina z nás se asi shodne na tom, že je advent časem vánočních příprav, pečení, večerního rozjímání a těšení se na Štědrý den. Malé děti se těší na dárky, to někdy i ty velké. My se ale většinou těšíme na zrození světla, ke kterému v tento den dochází. Já konkrétně tu dobu příprav i samotné Vánoce miluji a neumím ani slovy popsat tu sváteční a zvláštní atmosféru, která se ve mne v tyto dny rozlévá.

Asi se sluší říct, že slovo advent pochází z latinského slova adventus, které znamená příchod. Je to tedy doba, která se spojuje s čekáním příchodu Ježíška, Spasitele, světla a počítá se jako čtyři neděle před 25. prosincem, takže každý rok samozřejmě vychází trochu jinak. Někdy až v prosinci a někdy, třeba jako letos, už v listopadu.

Když se dřív nedalo svítit umělým světlem jako dnes, tak naši předkové pracovali venku a když se začalo stmívat, sešli se u společného jídla, u světla svíce a povídali si. Jelikož se při svitu svíce moc domácích prací vykonávat nedalo, chodívalo se k sousedům na tzv. přástky, kdy předení byla jedna z mála činností, která se dala dělat v přítmí a stačilo, že bylo trochu vidět na ruce. U toho se vyprávěly nejrůznější příběhy, pohádky a lidé si prostě povídali.

Ve městech se v kostelích konaly tzv. roráty, mše k poctě Panny Marie, které zpívala speciální bratrstva vzdělaných měšťanů, kteří si říkali literáti. Tyto bohoslužby se konaly brzy ráno, ještě za tmy. Lidé chodili spát večer velice brzy, aby ráno mohli vstávat a chodily se dívat celé rodiny i s dětmi. Dřív se totiž věřilo, že se v těchto vzácných dnech nesluší příliš spát, ale brzy vstávat a děkovat Bohu. I dnes na nějakých farnostech určitě můžete tyto zpěvy najít a pokud máte zájem, dojít se na ně podívat. A pokud si raději přispíte, můžete si každou neděli zapnout ČT 1 a od půl šesté se podívat na adventní koncerty, které jsou věnované dobročinným účelům, se kterými je advent také spojován.

Nebudeme si ale dávat hodinku dějepisu a spíš se podíváme na to, co nám advent přináší z duchovního hlediska a jak ho můžeme využít.

Adventní věnec

Většina z nás si vyrábí a nebo kupuje adventní věnec, který právě slouží k symbolickému odpočítávání adventu. Nejčastěji se vyrábí z jehličnatých větví, kterému se říká chvojí. Mně se osvědčily thuje, protože jsou tvárné, měkké, nepíchají a máme jich plnou zahradu, takže se vždycky nějaké větve najdou. Nejčastěji známe čtyři svíčky, které se pravidelně po jednom zapalují každou neděli, některé tradice ale používají svící víc. Nejvíce lidí umisťuje adventní věnec na stůl, ale nic neobvyklého není ani věnec, který je stuhami zavěšen ze stropu. Variantou je potom věnec bez svící, který se přidělává na dveře. Původní adventní věnec byl vždy s fialovými svícemi, jejichž barva symbolizuje pokání a čekání. Tradice vznikla z židovského svátku Chanuka, kterému je nejvíce podobná, protože se při něm postupně zapalovalo osm svící. Někteří potom přidávali i pátou bílou svíci doprostřed, která znázorňovala symbol duchovní čistoty a Vánoc a zapalovala se společně s ostatními na Štědrý den. Jindy se nazývala přímo svící Ježíše Krista nebo Panny Marie.

Dnes už asi málokdo ví, že adventní věnec byl vykládán jako symbolika Kristova kříže ve vtahu ke čtyřem světovým stranám, na které se právě rozsvícením dané svíce požehná. Kruhový věnec má znázorňovat Boží věčnost a jednotu, vzkříšení a věčný život. Kruh symbolizuje cestu Slunce a věčnost. Věnec se dělá z větví, které jsou stále zelené jako symbolika věčného života. Jak už bylo řečeno, původní barvou adventního věnce byla fialová. Dnes si každý dělá věnec hlavně podle toho, aby se mu líbil, ale dříve měl speciální význam. Setkat se taky dalo se třemi fialovými svícemi a jednou růžovou, později doplněnou pátou bílou svící uprostřed.

  1. adventní neděle je časem, kdy se zapaluje první svíce, které se také jinak říká svíce proroků, kteří předpověděli příchod Ježíše Krista. Svíce představuje naději.
  2. adventní neděle symbolizuje svíci, které se říká betlémská a představuje lásku a symbolizuje Ježíškovy jesličky.
  3. adventní neděle je rozsvícena svíce, které se říká pastýřská a představuje přátelství.
  4. adventní neděle je andělská a její svíce představuje mír a pokoj.

Ve svátek sv. Barbory 4. prosince bývalo zvykem řezání tzv. barborek, větviček různých stromků a keřů, které když do Vánoc vykvetly, bývalo to dobré znamení.

V předvečer svátku sv. Mikuláše, 5. prosince zase chodili čerti, na což si všichni určitě pamatujeme, protože každému z nás to většinou přivodilo větší či menší trauma. Byla to jistě zajímavá tradice, barvitě malovaná Josefem Ladou, nicméně se domnívám, že na dětech může zanechat opravdu nehezké šrámy. Čerti šli společně s andělem a Mikulášem a společně hodným dětem roznášeli sladkosti a menší dárky a těm zlobivým uhlí, brambory, či je rovnou narvali do pytle.

Docela známou adventní tradicí je také zavěšování jmelí v domě, většinou na lustr. Podle tradice jmelí přinášelo štěstí a požehnání do domu a podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou mělo zajistit dvěma lidem lásku zase až do příštích Vánoc. Mnoho staletí ale bylo jmelí zakázáno, protože si ho oblíbili keltští druidi, učenci, kteří ho za určité fáze měsíce sbírali do bílých roušek a věřili, že léči všechny nemoci. To se nelíbilo křesťanské církvi, zejména v Anglii a tak byla výzdoba jmelím v kostelech a domech trochu tabu. Později ale zvítězila připomínka toho, že jmelí bylo původně celým stromem, ze kterého vyrobil sv. Josef Ježíškovi kolíbku. A tak se stalo jmelí symbolem štěstí.

Další adventní tradicí je pečení perníčků, které je v Čechách známé už asi od 12. století. Adventní doba je údajně ta, kterou potřebují perníčky na změknutí. Dříve se jimi zdobil hlavně také vánoční stromek. Zdědila jsem speciální rodinný recept na perníčky, které jsou hned měkké a naprosto úžasné a ráda se o něj s vámi podělím. Kdo bude mít zájem, může mi o něj napsat do directu na Instagramu, ale veřejně ho sdílet nebudu. 🙂

Na to samozřejmě navazuje tradice pečení vánočního cukroví, která má původ v pohanské tradici oslav slunovratu, kdy mělo cukroví obřadní a ochrannou funkci. Později se cukroví stalo slavnostním sladkým doplňkem adventu a blížících se Vánoc. Mnoho rodin se tím semkne, poslouchá vánoční koledy a společně tráví čas a to jde hlavně.

Ať už dodržujete tradice, nebo trávíte advent a Vánoce někde v tropech, přeji vám poklidně strávený čas s vašimi blízkými a nebo o samotě, pokud si to tak přejete. Ale na jedno nezapomeňte, myslete na světlo a lásku, které nás v této době uzdravují a dodávají nám sílu. Končí pomalu rok plný velké transformace a začíná doslova Nový věk, kdy můžeme svobodně tvořit v lásce a vybrat si světlo jako našeho průvodce. Jsme tady v tomto čase a v této době, abychom tvořili nový a lepší svět plný lásky, klidu a míru.

Přeji všem požehnaný čas.

S láskou

Pavlína

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů