Byl začátek babího léta, venku ještě bylo krásně a já jsem přemýšlela, kam bychom si udělali výlet. Když jsme vždycky jezdili v neděli z Tábora do Prahy, vídala jsem dlouho cedulku Sázava a říkala jsem si, že tam se jednou musím podívat. Na Bookingu jsem našla nádherné ubytování ve Vile Sázava a další týden už jsme seděli v autě a vyrazili na cestu. Město Sázava mě ani tak moc ničím konkrétním nelákalo, ale pořád jsem měla pocit, že mě tam něco táhne. Jelikož jsem vysoce citlivá žena, tak hodně vnímám energie. Když nám paní majitelka řekla, že vila je z roku 1936, měla jsem trochu obavu, aby tam nebylo cítit nějaké válečné trauma.
Ale kupodivu byla v domě nádherná energie a ještě jsme měli to štěstí, že jsme tam byli úplně sami. Nikdy by mě nenapadlo, že za původním výletem za přírodou se bude skrývat jen to, že budu nejradši ve vile. Tu atmosféru první republiky bych si přála zažívat častěji. Překvapila mne světlost celého domu to i přesto, že mám z velkých domů hrůzu. Tady jsem se ale cítila moc dobře. Představovala jsem si, jaké by to asi bylo, kdyby to byl náš dům. Ráno jsme došli nakoupit a dali jsme si snídani v krásné kuchyni ve stylu Provence.
Styl airbnb ubytování nebo pronájmu celých domů má jedno kouzlo. Cítíte se tam opravdu jako doma, nebo v domácnosti, kde si můžete uvařit a nejste jen v holém hotelovém pokoji. Moc se mi líbilo, jak byly všude staré kuchařky a knihy a všechno to působilo moc útulně. Našla jsem v knihovničce druhý díl kuchařky Dity P. a za těch pár dní jsme ji spolu celou přečetli a to většinou večer před spaním. S sebou jsem vzala i piknikový koš, který jsem od Tomáše dostala k výročí a jeden den jsme si dali u Sázavy krásný odpolední piknik. Představovala jsem si, jak naše děti běhají po zahradě, Tomáš něco opravuje a já vařím v téhle nádherné kuchyni. Měli jsme čas na sebe, povídat si o sobě, o jídle, o životě a jen tak si být.
Co jsem ale milovala nejvíc, byly naše večerní koupele v téhle obrovské vaně, která byla původní. Byla to asi první vana na světě, kam jsme se vešli oba dva. Poslouchali jsme Melody makers a Ondřeje Havelku: ,,Děkuji, bylo to krásné, děkuji, vzpomeň si, jak tě miluji, dřív než mi sbohem dáš…“
Já si v každém městě najdu nějaké své oblíbené místečko, kam se potom ráda vracím. Asi sem nepojedeme kvůli cukrárně ale byla jediná a byla nádherná. Zase ve stylu Provence a měla šmrnc.
A když jsem si tak ležela ve své prvorepublikové ložnici a dopadaly na mne poslední teplé paprsky slunečního léta, pocítila jsem vděčnost za to, jaký život mám, že ho můžu žít po boku Tomáše, sdílet s ním všechno a prožívat krásné okamžiky. Je to opravdu jen mžik, neuvěřitelná vteřina, kdy nám celý život proběhne a je pouze na nás, jak ho strávíme. Určitě se stanou události, které nás překvapí, vyděsí, potěší, ale je jen na nás, jak na ně zareagujeme…
Bude dobré, když to bude s láskou.
Pavlína
Pomáhám lidem dostat se do své jedinečnosti a plného potenciálu plným prožitím toho, kým opravdu jsme a proč jsme na tuto Zemi přišli jako lidé.
Více si můžete přečíst v sekci O mně.