Spánková paralýza – nemoc, sen nebo návštěva z jiných světů?

Nedávno jsem se v krátkém příspěvku ptala, zda by vás zajímalo téma spánkové paralýzy a proto jsem sestavila tenhle článek. Nebudu vás tady poučovat nějakými lékařskými definicemi tohoto jevu, nakonec na internetu si jich můžete najít spousty. Ukážu vám svůj pohled, který na to mám. Se spánkovou paralýzou jsem se poprvé setkala někdy před sedmi lety. Shodou okolností to bylo právě v době, kdy jsem se začala více zajímat o duchovno a spiritualitu. Stalo se mi to poprvé v mém rodném domě a z 98 % se mi to vždy dělo na tomto místě. Tehdy jsem vůbec nevěděla o co jde, takže jsem tomu nepřikládala takovou pozornost a také to poprvé nebylo tak silné, takže jsem spíše byla zvědavá, co se děje.

Bylo to už k ránu, kdy jsem se probouzela a někde v podvědomí jsem už byla napůl vzhůru a věděla jsem, že budu vstávat. Ležela jsem na zádech a najednou jsem nemohla vůbec pohnout tělem. Bylo jako ochrnuté a silou vůle to nešlo ovládnout. Snažila jsem se, ale nešlo ničím pohnout, promluvit. Věděla jsem, že už jsem vzhůru, ale zároveň jako bych byla uvězněná v těle, které mne vůbec nechtělo poslouchat. Potom se dlouho nic nedělo a vrátilo se to až v dobách, kdy jsem přerušila kontakt s člověkem, který se na dlouho dobu stal mým duchovním rádcem, ale já bohužel nevěděla, že byl černým mágem.

Po kontaktu s tímto člověkem mne začaly navštěvovat velmi temné energie

Takže asi po dvou letech od první paralýzy, se tento stav začal dít téměř každou noc, ale pouze v mém rodném domě, kde jsem tehdy bydlela a i když jsem studovala jinde, bývala jsem tam často. Ve své podstatě se to dělo možná rok opravdu intenzivně. Opravdu jsem se tehdy necítila v bezpečí a to ani přes den. Prosila jsem tehdy o pomoc všechny bytosti světla, světelné mistry, Boha, protože jsem cítila, že se děje něco moc špatného. Začalo to vlastně lucidním sněním. To je ten druh snu, ve kterém si uvědomujete své bytí a vědomě se rozhodujete, čili se vám sen nezdá, ale vlastně ho můžete sami tvořit.

V tento čas se děly paralýzy opravdu výživné. Večer jsem usínala a ani ne za chvíli mne něco zatlačilo do postele, sedělo mi to na hrudníku tak těžce, že jsem sotva mohla dýchat a naprosto mne to znehybnělo. Nemohla jsem se hýbat, chtěla jsem křičet, ale nešlo to a měla jsem pocit, že zemřu. Vzbouzela jsem se naprosto ledová s neskutečnou zimnicí. Když jsem se potom podívala na mobil, zjistila jsem, že to bylo třeba pouhou půlhodinu po usnutí a trvalo to v řádech několika minut, ovšem mně se to zdálo jako věčnost. Později to začalo přitvrzovat a začalo mne to tahat ven z těla. Takže jsem viděla svoje tělo, jak leží na posteli, ale nešlo mi se do něho vrátit. Házelo to se mnou o stěny a tahalo mne to po zemi a před zrcadlo, kde jsem se smála hurónským smíchem a měla obličej jako zrůda. Volala jsem rodiče, ale zároveň jsem nemohla křičet, snažila jsem se rozsvítit, ale jako světlo v tom stavu nešlo.

Nevěděla jsem, zda sním či bdím

Ze začátku jsem na to nebyla vůbec připravená a nevěděla jsem, jak se zachovat. Bylo to jako splašený kůň, který se utrhl ze řetězu a vleče mne za sebou na zemi, jak se mu zachce. Vůbec jsem nevěděla o co se jedná, dokud jsem jednou nenarazila náhodně na článek a tam jsem se dozvěděla spoustu věcí. Spánkovou paralýzu popisují už dávné kmeny v Africe, ale také Číňané, Indiáni a další národy. Dokonce malíř Van Gogh ztvárnil tento stav na svém obraze, kdy nestvůra podobná opici sedí na hrudi člověka, který spí a snaží se mu vyrvat duši z těla. U různých národů proto měli různá vysvětlení. Vesměs se ale všichni shodli na tom, že se jedná o návštěvu z jiných světů, temnou energii, která se snaží, abychom se zbláznili, zešíleli a hraje si s námi jako kočka s myší.

Později jsem se už trochu začala trénovat a počala jsem se v tomto stavu modlit k různým světelným bytostem, volala jsem Ježíše, Pannu Marii či samotného Boha. V tu chvíli se většinou objevily velké bílé světelné koule, něco mne vrátilo zpět do těla a já se probudila. Energie těchto bytostí je totiž natolik silná, že temná a hrubá energie bytostí paralýzy to nevydržela. Později ale přestaly fungovat i modlitby a já věděla, že je to jen na mě. Snažila jsem se na to vždycky večer nějak připravit, vymyslet, jak se tentokrát zachovám, ale skoro to nešlo ovládat. Jedna z posledních paralýz byla tak silná, že mě něco opravdu silně tlačilo na hrudníku a já téměř nemohla dýchat a ani se probudit. Měla jsem tehdy pocit, že opravdu umírám. Ještě dlouho po probuzení mi bylo zle, špatně se mi dýchalo a nemohla jsem téměř popadnout dech.

Není to nic jiného než zkouška ze hmoty

Z mého pohledu, ač to zní divně, je to vlastně ve výsledku pozitivní jev. Tyto stavy totiž přicházejí, když se vaše vědomí začíná probouzet a pozvedat a proto začnete zajímat ne jen bytosti světlé, ale také temné. Jelikož v tuto chvíli vás ještě mohou zlákat, abyste se rozhodli pro jejich stranu, zůstali ve strachu a nepokročili dál na své cestě za světlem. Jenže když se v tu chvíli přestanete paradoxně bát, tento satan vás přestane navštěvovat, protože nad vámi již nebude mít moc. Satan není nic jiného než zkouška ze hmoty. Jakmile jsou ve vás ještě emoce strachu, nikdy se nemůžete dostat dál, protože kde je strach, tam není láska a naopak. Vysoké duchovní sféry si velice dobře střeží jaké bytosti pustí výš a emoce strachu zde nemá co dělat. Proto, překonáteli-ho, negativní entity a bytosti na vás již nemohou a nemají sílu vás ovládat.

Co člověk, to názor, ale na jednom se shodli lékaři i ezoterici. Jsou totiž lidé, kteří toto zcela přikládají nějaké nemoci a to buď duševní a nebo neurologické. Takže s tím chodí po doktorech, což je úsměvné, když si představím, co s tím takový lékař asi může chtít udělat. Z lékařského hlediska se jedná o jev těsně před probuzením, kdy mozek je již vzhůru, ale tělo ještě spí a proto má člověk pocit tohoto ochrnutí, které ho paralyzuje. Lékaři sami nevědí, jak paralýzu zaškatulkovat, protože nemají přesnou diagnózu a i pro ně je to tak trochu oříšek na rozhraní vědy a spirituality, jelikož pacienti často popisují i halucinace a hlasy.

Snažte se neležet na zádech

Na čem se shodli lékaři i laici je to, že spánkovou paralýzu zažívá člověk asi tak z 98 % v poloze na zádech, takže pokud možno se jí snažte vyhnout, ale může to být těžké, protože člověk se ve spánku různě přetáčí a já usínám třeba nejraději právě v poloze na zádech. Jednou mě překvapilo, když jsem mluvila se svým taťkou, který se o duchovno zajímá asi jako já o lodní šrouby, když mi řekl:,,Víš já mívám takový stavy, že se nemůžu probudit a přitom vím, že už nespím.“ To jsem zbystřila a zajímaly mne podrobnosti. ,,Stává se mi to hlavně večer, když třeba usnu u televize. No slyším vás, jak tu chodíte a mluvíte a stačilo by mi, kdyby se mě třeba někdo jen dotkl a zatřásl se mnou, abych se probral, ale samo to nejde.“ Potom už jsme se o tom skoro nebavili, ale u mého taťky tam nikdy nebyly doprovodné jevy temných bytostí, tam se jednalo čistě o paralýzu jako takovou. V menší míře se mi to občas stávalo, když jsem se takzvaně přespala, třeba po nějaké akci, když jsem spala jako puberťák dvanáct hodin nebo když jsem si lehla přes den a usnula jako zdrogovaná. Cítila jsem potom, jak chci otevřít oči, ale jsou tak těžké, že už to nejde. V tom jakoby snu už jsem dávno vstala, šla si čistit zuby, nebo dělat snídani, ale přitom jsem pořád spala a nešlo vstát. Ale to bylo trochu něco jiného.

Obecně snad nemohu dát žádné rady ani doporučení, ale mohu vám říct jedno: NENÍ TO SEN. To prostě vím. Začalo to ustávat, když jsem lépe porozuměla svým duchovním zkušenostem a začala moudře užívat svou sílu a energii a zkrátka to přijala. Těžko vlastně říct, zda to opravdu byly nějaké temné cizí energie, nebo pouze potlačená část mne samé. Ale výsledek je ten, že je to nepříjemné, ale snad ne nebezpečné. Pokud bych snad jen mohla dát pár doporučení, byla by to tato:

  • vyhněte se spaní v pozici na zádech
  • dávejte si pozor na tzv. přespání, kdy už spíte více než 8-10 hodin a spánek vás v tu chvíli vlastně intoxikuje
  • nepožívejte alkohol před spaním
  • vyhněte si v životě jakýmkoliv drogám, halucinogenům a povzbuzujícím látkám
  • nečtěte před spaním hutnou duchovní literaturu
  • vyhněte si četbě o černé magii, čarodějných procesech, atd. a to zejména před spaním
  • nezkoušejte si hrát s žádnými energiemi, pokud nevíte, co děláte
  • pokud je to možné, odstraňte z ložnice všechna zrcadla, pokud to nejde, překryjte je černým šátkem nebo na ně černým fixem udělejte překřížení (zamezíte tak návštěvám z jiných světů, o které ve spánku určitě nestojíte a zrcadlení negativních jevů při spánku)

Energie jsou, byly a budou a stejně tak bytosti a to jak tzv. dobré, tak špatné. A tyto bytosti a energie tady jsou mezi námi a je jen na nás, zda jim podlehneme. Často jsem si říkala, že bude lepší, když o tom vůbec nebudu mluvit a budu dělat, jako že se to neděje. Ale naopak můžu říct, že budete-li o tom mluvit jako by nic a budete si sami představovat jako bytost, která se umí odhmotnit a sama vrátit do těla, tyto bytosti, energie a entity se toho vlastně zaleknou, protože žijí pouze ze strachu. Jak říká jeden příběh, v každém z nás žije hodný a zlý vlk a záleží pouze na nás, kterého z nich budeme krmit…

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů