Šikana seniorů musí skončit

Když se řekne šikana, tak si asi většina lidí vybaví malé děti ve škole, které si navzájem kradou svačiny, koupou hlavy v záchodě a další hrozné věci. Jenže šikana nemusí být pouze fyzická a už vůbec ne jen mezi dětmi.

Úplně náhodou jsem se totiž setkala se dvěma případy šikanování seniorů a to vlastními dětmi. Co je na tom snad úplně nejhorší?  V obou případech byly těmi agresorkami ženy. Dnešní generace mladých lidí do které také patřím, je neustále napadaná za to, že je moc volnomyšlenkářská, že nechce pořádně pracovat, že se chová špatně k rodičům, atd. Já mám ale kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní v normálním systému, živí se sami, jsou tvořiví, plní lásky a radosti a k rodičům se chovají skvěle, právě proto, že ti v ně věřili a umožnili jim plnit si své sny.

Naopak v generaci mých rodičů se často setkávám s modelem, že lidé kolem padesátky mají staré rodiče, které nechávají žít v jejich původním bytě, který ale byli rodiče nuceni napsat právě na své potomky. Ti je potom chodí kontrolovat, šikanovat a ,,milostivě“ jim připomínat, že byt je jejich a že se nemohou dočkat, až natáhnou bačkory.

Své rodiče bychom měli ctít v jakémkoli věku

V bytě naproti nám bydlí starší pán, ale vždycky když ho vidím, zdá se mi celkem soběstačný. Nedávno jsem šla domů a zaslechla jsem z jeho dveří hádku. Byla za ním dcera, kterou jsem už několikrát potkala na chodbě a vždycky si mě jen tak odměřeně sjela pohledem od hlavy až k patě. Nemusela jsem se ani moc zaposlouchávat, protože to nešlo přeslechnout. Řvala na svého otce, jak si to představuje a kde má peníze, které měl ještě před pár dny v peněžence. ,,No kde jsou ty prachy sakra? Ty je někomu dáváš? Jako mně o peníze nejde, víš, že ti vždycky nakoupím, ale zajímalo by mě teda, kde jsou.

Fuj a jak to tady smrdí, ty sis zase vypojil ledničku a nespláchnul jsi? Já bych tě nejradši umlátila, opravdu.“ To psychické terorizování je na tom asi nejhorší. Ta bezmocnost starého člověka, ve které se mísí zklamání ze svých dětí, ponižování, které musí snášet a pocit, že už by nejradši nežil, jen aby nebyl na obtíž.

Je třeba poslouchat znamení, která mohou změnit vnímání života

O víkendu bylo pošmourno, takže jsme byli doma, uklízeli po Vánocích a měli takovou tu domácí pohodičku. Nad námi bydlí docela zvláštní člověk. Je to dost nerudnej dědouš, kterej hodně kouří a vždycky nám to koupelnou a záchodem smrdí až do bytu. Je dost nahluchlej, takže televize často hodně řve a on taky, protože se neslyší. To už jsme pořešili, protože se rozhodl používat sluchátka. Někdy je ale dost nepříjemnej, zvláštně jednou když jsem s ním musela řešit incident, při kterém nám savem zničil oblečení, které nám viselo na sušáku. Ale co jsme si, to jsme si.

Nicméně v sobotu večer, bylo dost po půlnoci se z jeho bytu ozývaly opilé hlasy, hlasitá hudba a tak dále. Párkrát jsem ťukla koštětem, ale nebylo to nic platné, protože mě nikdo neslyšel. Pak jsme nějak usnuli a druhý den někdy odpoledne, když jsme měli takovou siestičku, najednou slyším nad sebou strašný řev. Nějaký ženský hlas na něho úplně nepříčetně křičel: ,,Jak si to ku… představuješ? Tohle je můj byt a ty si sem bez mýho souhlasu nebudeš zvát žádný návštěvy, rozuměl jsi?! Tohle bylo naposledy. Já si ještě říkám, chudák starej nemocnej, ho… nemocnej, ču… zas…… jsi. Fuj a jak to tu smrdí po chlastu. Já ti říkám, že tohle bylo naposledy.

Zůstali jsme na sebe zírat s otevřenou pusou. A co jsem měla udělat, zavolat policii? Akorát by se mi vysmáli a ani by se nezvedli ze židle, jako posledně když jsem je zavolala ke krásné kočičce, která byla před panelákem a očividně někomu utekla. Odbyli mě se slovy, že to není jejich starost, že to ji jen určitě někdo pustil vyvenčit. (Jasně, mám taky kocourka a fakt ho nepouštím venčit se mezi auta). V Americe, kdybych zavolala policii, tak by tu ženu možná na den zavřeli do vazby a pak by šla k soudu.

Najednou jsem na toho jindy nerudného dědka musela trochu změnit názor. Jablko sice nepadlo daleko od stromu, ale bylo mi ho trochu líto. Slyšela jsem jak se příšerně dusí v astmatickém záchvatu, který na něj přišel po té scéně. A přemýšlela jsem, kde jsme my lidé udělali chybu. V jakékoli jiné kultuře je starý člověk brán jako nejvyšší studna moudrosti, stařešina, který předává své životní zkušenosti další generaci. Mám jednu přítelkyni, je jí 72 let a je to úžasná bytost, moje duchovní učitelka, úžasná reflexní masérka. Je to jedna z nejkrásnějších bytostí, co znám! Úžasně si rozumíme a já jsem vděčná za každý okamžik, kdy mohu čerpat z její moudrosti. Někteří mohou oponovat tím, že si to staří lidé dělají sami, protože jsou nepříjemní a nerudní, ale opravdu ne všichni. Tak je to mezi všemi generacemi, vždycky je někde člověk, který není příjemný.

Učme se moudrosti s pokorou

Buďme prosím pokorní ke starým lidem, našem rodičům i prarodičům. Když budeme mít to štěstí dožít se stejného věku, budeme vděční za to, když nás naše děti a děti nové generace přijmou s láskou a respektem, protože tak by to

mělo mezi lidmi být.

 

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů