Přípravy na svatbu, dětský pokoj aneb odseknout lana a zvednout kotvy

Když mě Tomáš vloni v Alpách požádal o ruku, ve snu by mě nenapadlo, že to opravdu do roka zrealizujeme. Zvláštní je, že na to, že jsem žena, od začátku jsem to prožívala méně než Tomáš. Ale je to možná proto, že právě protože jsem žena, jsem emotivní častěji a potom mě už velké události tolik nevyvádějí z míry. Hned od začátku nám bylo jasné, že nechceme tradiční svatbu na radnici, s hostinou v restauraci a podle toho jsme taky hned začali konat. Chtěli jsme vlastní výzdobu a většinu věcí si zařídit sami. Sám Tomáš mě překvapil tím, jak začal shánět věci, inicioval, abychom pořád něco dělali a začali připravovat.

V každém kousku té výzdoby bylo něco z nás…

Když se za tím ohlédnu zpět, vidím, že všechno mělo svůj čas a své důvody a stalo se to přesně tak, jak se to stát mělo. Jak se blížila svatba, začínala jsem být trochu nervózní, ale spíš z toho, abychom veškerou výzdobu stihli nainstalovat a všechno klaplo, jak má. V práci jsem chtěla dát výpověď a tím víc se mi to hodilo do krámu právě ke konci května, protože jsem alespoň mohla mít měsíc k dobru. Popravdě si vůbec nedovedu představit, jak bychom to stihli, kdybychom u toho normálně do práce chodili.

Už někdy v půli května, když jsem byla v přípravách detailů, výzdoby a květin, mě v práci zničehonic začalo strašně pálit v třísle a za pár hodin jsem nemohla téměř chodit. Později se ukázalo, že jsem měla slabě natržený úpon v přitahovači stehna a uložilo mě to na tři týdny do klidového režimu. Nejdřív jsem se tomu strašně bránila a bála jsem se, aby se to všechno stihlo a potom jsem zjistila, že to byl dárek času pro mě, kdy jsem měla vypnout, číst si, vyspat se a dát se trochu dohromady. Navíc to byly tři týdny předtím než jsem chtěla odejít z práce, takže jsem potom byla v práci už jen pár dní.

Tělo si samo řekne o pauzu

Za ten čas jsem hodně zpomalila, dost toho pochopila a začala uvažovat trochu jinak. Řekla jsem si, že se prostě nestrhneme a všechno bude tak, jak to má být. Začátkem června jsem byla na zkušebním líčení a účesu a zjistila jsem, že se mi to vůbec nelíbí, přidává mi to deset let a že se pravděpodobně budu líčit a česat sama. S líčením to tak nakonec dopadlo, ale na vlasy jsem našla úžasnou ženu, která mi s mými dlouhými vlasy pomohla a vykouzlila z nich nádherný účes a zase to bylo pro něco dobré, že to první padlo. Po celou dobu příprav jsem vlastně poznávala sama sebe a došla nakonec k názoru, že mám v sobě potlačeného ještě hodně vzteku, který jsem tam uložila za dob dětství a dospívání. Asi dva týdny před svatbou jsme v Praze sbalili všechny věci a pomalu jsme se přemístili do Tábora.

Mysleli jsme původně, že to bude lepší, když se přiblížíme místu svatby a každý do svého rodného domova, ale začaly se dít další věci. Tomáše před odjezdem do Tábora chytly záda tak, že musel omezit práci a jen odpočívat. Zpětně jsme zjistili, že díky tomu, že se to stalo, jsme potom stihli dodělat všechny věci a také on si stačil odpočinout. Po příjezdu do našich rodných domovů se zdálo všechno fajn, ale začaly na mě doléhat poslední přípravy před svatbou. Některé dny jsem se cítila velice vědomě a hezky a vibrovala mnou příjemná energie. Jindy jsem už od rána měla křeče v žaludku a bylo mi špatně.

Svatba je archetypální prožitek a proces kalibrující celé moje tělo 

Neplánovala jsem nic, co by se jmenovalo rozlučka, ale týden před svatbou, jsme s holkama šly na úžasnou večeři a na hezký drink. Celý ten večer jsem do sebe nevpravila ani kapku alkoholu, protože jsem řídila a chtěla jsem to tak a bavila jsem se přitom nejvíc na světě. Všechno bylo skvělé až do chvíle, kdy jsme se přesunuly na jiné místo a já jsem cítila, že na to, že venku ten den byl totální podzim a asi dvanáct sychravých stupňů, jsem měla slabé oblečení a hlavně téměř žádný šátek na mém vždy tak choulostivém krčku. Já vždycky odmítám věřit na viry, bakterie, ofouknutí a podobné důvody nemocí, protože vím, že nic není náhoda.

Nicméně, když jsme se ségrou dorazily domů, byla jsem značně prochladlá a totálně jsem drkotala. Dala jsem si teplou sprchu, šla spát s tím, že ráno bude líp, ale celou neděli jsem byla strašně unavená a bylo mi zle. V pondělí jsme měli převážet výzdobu na místo svatby, která se konala v sobotu a já se vzbudila s bolestí v krku a totálně spadlým a rudým patrem.

První reakce byl strašný vztek, co je to za nespravedlnost, že mě to vesmír nechá celý rok připravovat a potom se stane tohle.

Snažila jsem se kloktat, použila jsem všechny své zábaly, oleje, tinktury, moxu, reflexní body, prostě všechno, ale cítila jsem, že se to rozjíždí a já už to nedokážu zastavit. Úterý a středa jsem byla s totální bolestí v krku, která se začala měnit na škrábání, které se u mě nakonec vždy změní v rýmu. V pátek před svatbou, kdy jsem chtěla připravovat všechny poslední věci, mi ráno bylo tak bídně, že Tomáš musel jet sám pro květinovou výzdobu a zařizovat všechno ostatní.

Jako by se proti tomu spiknul celý svět

Páteční ráno začalo celkem normálně, měla jsem rýmu, ale doufala jsem, že se z toho nějak vyhrabu, i když mi bylo opravdu mizerně. Dopoledne zavolala maminka, že zemřel její otec. Člověk, kterého jsem nikdy nepoznala, protože si to on sám tak vybral. Mamka se zdála být v pohodě a jela zařizovat nejnutnější věci s babičkou. Za chvíli volal Tomáš, že dort, který převáží jeho táta z Prahy, se rozbořil a spadlo mu horní patro a musí s ním jet zpátky a buď ho opraví, nebo budou vyrábět nový. Chvíli na to mi přišla smska z výdejny obchodu, že dnes mají z technických důvodů zavřeno a já v ní měla poslední výzdobu. Odpoledne přijel Tomáš, aby mi ukázal kytky a zjistila jsem, že jsme se nějak špatně pochopily s paní a nepřibalila mi tam 10 ks metrových eukalyptů, které jsem měla jako jedinou výzdobu na stůl. Už mi to začalo připadat jako hloupý sen a těšila jsem se, až se z něho probudím, ale potom jsem si řekla, ne, tohle není sen, to je realita a musí se k ní nějak přistoupit. Začala jsem vzlykat a chtěla svatbu přesunout, že je to celé na hovno a že už nemůžu. Šla jsem si napařit hlavu nad hrnec a v tu chvíli mi volal Tomáš videohovorem ze zahrádkářství, abych vybrala kytky, které ještě dáme kolem dveří, březové brány atd.

Už jsem vážně nemohla

Když se všechno bortilo, dostaly věci nový spád

Všechno mě tak mrzelo a nechápala jsem, proč se to stalo. Ale k večeru se mi rýma začala trochu zastavovat a mezitím, co Tomáš jel v dodávce s klukama, já jsem sbalila všechny věci (a že jich bylo) a vyrazily jsme se ségrou autem na místo svatby. Když jsme tam dorazily, měla jsem překvapivě dobrou náladu a už jsem jen tak trochu dosmrkávala. A najednou jsem začala děkovat, že to takhle dopadlo. Svatební den byl nakonec nádherný a o něm zase až jindy, protože chystám velký článek o celé svatbě.

Ale den po svatbě, když jsme začali odklízet věci, přišla strašně silná únava, kterou jsem přisuzovala stresu ze svatby a tomu, že jsem byla předtím nastydlá. Bylo pondělí a my jsme měli koupený pobyt na Šumavu, kam jsme měli v úterý ráno odjet. Cestou jsme plánovali zastavit se v Písku, dát si tam oběd a užít si cestování po Čechách. V úterý ráno jsem se vzbudila a strašně mě bolela pravá dáseň a myslela jsem si, že jsem se od ní třeba řízla zubní nití. Ale taky mě zvláštně píchalo v pravé mandli. Obojí se stále zhoršovalo a já se začínala cítit jako moucha. Nakonec jsem dojela k doktorce a skončila s antibiotiky na čtrnáct dní a letní plány se rozlétly jako jedno velké frrrrrrnk.

Byly to šílené stavy

Neměla jsem angínu snad dvacet let a už jsem si ani pořádně nepamatovala, jak to probíhá. Nejvíc jsem měla hysterický záchvat z těch obrovských tablet, když jsem je viděla. Já! Taková přírodní ženština, co by do sebe už nedala ani růžový zázrak, jsem měla polykat tohle. To, co přišlo vzápětí dvou nocí byly nejhorší stavy, co jsem zažila. Vysoká horečka, zimnice, bolest všech svalů, které hořely jako v ohni a nesnesitelná bolest hlavy. Myslela jsem si, že jsem tím nachlazením něco pochopila, že jsem se dala dohromady tím, že jsem to nevzdala, ale jak se zdálo, tak vykoupení přišlo až mnohem později. Když pominuly nejhorší horečky a bolesti svalů, začalo mě bolet strašně v krku, ale tak, že nešlo vůbec polknout. Přidaly se afty po celé puse, tvářích a jazyku a zánět v dásních, takže mě štípala i samotná voda. Tenhle stav trval skoro týden a teprve dnes pomaličku začínám něco jíst, ale pořád to strašně bolí do dásní.

Nemoc – volání o pomoc

Pořád jsem přemýšlela, co mi to mělo dát, co jsem udělala špatně, co jsem měla udělat jinak, proč se to stalo a pak jsem pochopila, že toho na mě bylo moc. Celý život jsem se snažila vyhovět všem, rodině, mezi přáteli, partnerům, aby všechno bylo dokonalé a přesně tak, jak to má být. Ale teď mi to život dává nazpět. Zapomněla jsem u toho na sebe a málem mě to stálo zdraví. Snášela jsem roky chování, ze kterého jsem měla strach a které se nakonec vždycky nějak omluvilo a mě došlo, že tím zabíjím sama sebe. Svatba mě začala kalibrovat na jinou úroveň energie, protože zuby, které mě bolí nejvíc – kořeny jsou něco, co jsem si uvědomila, když jsem začala v mysli a energeticky opouštět svou původní rodinu. A ty kořeny nebyly vždycky nejzdravější. Vždy, když existuje nějaká rodina, je důležitá energie jejich zakladatelů, páru, který ji stvořil a je úplně jedno, jestli je těm dětem 10, 30 nebo 60. Pořád se energeticky přizpůsobují energii jejich stvořitelů a napojují se na ni.

Odseknout lana, zvedat kotvy

Měla jsem krásné dětství, které bylo ale také protkané strachem a výchovou, kterou jsem hlavně ze strany otce nepochopila a která mne hodně poznamenala. A přesto, že už bydlíme přes dva roky spolu s Tomášem sami, stále jsem zachovávala svůj dětský pokoj v rodném domě, až někdy přijedu, abych se tam cítila dobře. Ale cítím teď, že chci ty věci, které tam ještě jsou přebrat, odvézt je třeba do dětských domovů, ujasnit si, co si nechám a co ne a zbytek vyhodit, protože je třeba odseknout lana a zvednout kotvy…

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů