,,Píseň mého srdce zní Vesmírem.“

LÁSKAvé tváře

Konečně je tady jaro, všechno pučí a kvete a hlavně voní. Já se po delší době hlásím s novým článkem a to hned s další milou osůbkou z rubriky LÁSKAvé tváře. Tentokrát Vám chci představit Albínku, terapeutku kraniosakrální terapie, tvořivou duši a především taky maminku dvou krásných synů. Albínka se tak nějak pohybuje mezi Prahou a Krkonošemi a zdravě tak se svou rodinou vyvažuje balanc mezi městem a přírodou.

Albína Flanderová alias @pisen_meho_srdce

Milá Albínko, začnu hned tím nejzajímavějším a to je název Tvého profilu ,,Píseň mého srdce.“ Prozradila bys, jak tenhle nápad vznikl a jak Tě napadla právě tato slova?

Název se objevil po meditaci v bosenských pyramidách uvnitř mě.

Stejně jako impuls sdílet. Já ale nevěděla co konkrétně mám sdílet, ani jak to sdílet 😊 Rok jsem s tím chodila, zkoušela, přemýšlela, učila se a bála se sdílet ze sebe cokoli, protože jsem si nepřišla dost.. dobrá, zkušená, chytrá.. Neviděla jsem souvislost v jednotlivých věcech, které jsem dělala, měla jsem jen indicie.

Vznikly čakrové závěsy a já si dávala dohromady pět a pět, učila se otevřít se, být sebevědomá, respektovat se, trénovala jsem práci s energií.. každé zvlášť, bez zdánlivé souvislosti.

Jenže když člověk neposlouchá nebo jako v mém případě „zdržuje“, je k tomu doveden. Za ručičku, aby neutekl 😊 A tak jsem měla bouračku. Když se vyřešily všechny potřebnosti, manžel pro mě dojel náhradním autem a odvezl mě pryč, poprosila jsem ho ať zastaví na kopci u lesa. Odešla jsem od auta a začala křičet. Řvala jsem jako nikdy v životě, z šoku, bolesti, stresu a strachu jako zraněný zvíře. Ale ta bolest se najednou přeměnila v ohromnou sílu. V sílu, která tryskala ze mě. Řvala jsem jako medvědice ve svým lese, když se vrátí z cest konečně domů.

Ta situace pro mě byl hluboce transformační z pohledu vnitřní síly a pokory.

Když nám vrátili auto opravené, jeli jsme na dovolenou do Bosny. Po prožitcích, které nás tam provázely, jsem po meditaci při východu slunce na bosenské pyramidě Slunce poprvé na papír napsala „Píseň mého srdce“. A nakonec papíru dopsala „zní Vesmírem“.

Řekla jsem životu ano. Řekla jsem si, že už se nebudu bát být sama sebou.

Jak jsem dala svolení, začala Píseň sama znít. Všechno se dělo souběžně a tak nějak samo.

A ani tohle není konečná, neboť další část podoby mého poslání se dokončuje a čeká na impuls ke spuštění. Já mám pocit, že se jen žiju.

Jedna z mnoha nádherných svíček, které Albínka vyrábí…

Pro ty, kteří Tě neznají, musím zmínit, že se věnuješ kraniosakrální terapii, výrobě svíček, čakrových závěsů a lapačů, mimo jiné. Vedla Tě tomu nějaká speciální cesta? Věděla jsi odjakživa, že budeš dělat to, co miluješ, nebo jsi byla např. chvíli i v práci, která Tě nebavila, aby sis vydělala na živobytí, jak to bohužel má většina lidí?

Vede mě k tomu moje cesta. A záměrně píšu vede, protože Píseň není ve finální podobě, vyvíjí se a roste spolu se mnou. Samozřejmě jsem ale na začátku vůbec nevěděla. Vystudovala jsem andragogiku a psychologii, prošla různými brigádami a po škole pracovala na ministerstvu zdravotnictví.

Po prvním dítěti jsem začala pracovat s rodiči, v jejich masérské škole. V současné době mám na starosti kromě papírů, přednášky z psychologie a kurz kraniosakrálních technik. Mám zde také svoji praxi.

Ani jedno jsem neplánovala. Začali ke mně chodit různí lidé pro radu. Ze začátku to bylo úsměvné, protože já jsem vlastně vůbec nevěděla, co se po mě chce – co s nimi mám dělat. Prošla jsem mnoha kurzy a technikami, ale nic mi nepřišlo vhodné pro mě a moji cestu. Šla jsem do toho pokaždé s tím, že jsem otevřená a ať přijdou informace, které ten člověk potřebuje slyšet. A ony chodily.

Pak jsem poprosila svoje průvodce, ať mě navedou na něco, co dá formu tomu, co se děje. Tak ke mně přišla kraniosakrální terapie.

Čakrový závěs

Jak vnímáš klienty, kteří Tě navštěvují na terapiích, je znatelný zájem o jejich vlastní nitro nebo spíše touží vyřešit problém na tělesné úrovni?

Obojí v tom nejlepším smyslu. Chodí ke mně lidé, kteří vědí, cítí, že to jde ruku v ruce. Někdy jejich cesta vede prvně přese mně a pak k odborníkům, kteří doladí tělo a jindy přijdou opačně. Nic z toho není špatně, je to individuální a jedinečná cesta každého člověka.

Není potřeba rozebírat, co je kraniosakrální terapie, protože to si každý může najít na internetu. Můžeš ale říct, komu a proč bys ji právě Ty doporučila?

Doporučila bych ji tomu, koho si zavolá. 😊

Neexistuje nejlepší technika pro všechny a na celý život. Každá je přínosná v nějaké etapě naší cesty.

Přijďte, pokud si chcete odpočinout, dobít baterky, dočerpat síly a vyrovnat energii. Přijďte, pokud potřebujete pracovat s emocemi – starými, zapouzdřenými pocity, které vytvořily vzorce, které nás brzdí, ale žijeme je, dokud je neuvolníme. Přijďte, pokud jste prodělali trauma – emoční i fyzické.

Přiveďte děti, pokud jsou roztěkané, mají problémy s lateralitou, výslovností, jemnou motorikou atp.

Je toho hodně..

S dospělými se snažím pracovat tak, aby klient odcházel nejen vyrovnaný po stránce fyzické a energetické, ale aby dostal do ruky tipy jak si pomoci, až přijde k řešenému tématu zase zkouška.

U dětí považuji za nejvhodnější (pokud dítě kranio pravidelně potřebuje), aby se techniku naučila maminka nebo tatínek. Až se vládní opatření uvolní, budu otevírat kurz kraniosakrálních technik. V plánu mám ale i prožitkové workshopy a semináře, protože práce ve skupině je mnohdy silnější, i když není pro každého.

Jak vnímáš sílu kamenů a jak si Tě v životě zavolaly?

První kontakt s minerály tipuju kolem dvanácti let. V šestnácti už jsem absolvovala jediný půlroční kurz o kamenech, který v Praze byl. Dokonce i do diplomové práce jsem je propašovala. 😊

Já si myslím, že zdaleka ještě neznám veškerý jejich potenciál a schopnosti. Otevírá se spolu s námi, s rytmem matky Země.

Nic z toho co dělám nevzniklo jako můj „projekt“. Narodilo se to samo pod mýma rukama. Čakrové závěsy začaly tak, že jsem viděla vnitřním zrakem kameny v prostoru. Nevěděla jsem, jak je do toho prostoru umístit. Věděla jsem, že se spojují mědí nebo se dají odrátkovat, ale mě to k nim prostě nešlo. Tak jsem zkusila dřevo. Ani to nebylo ono. A tak mě napadla šňůrka. Později jsem zjistila, že někdy chtějí mít závěsy v prostoru další kameny – nejčastěji surové. Vytváří pak obrazce posvátné geometrie, které se prolínají celým prostorem. Je pár projektů na kterých si pracuju a informace přebírám channelingem. Tím se učím nejvíc, přímo od zdroje 😊

Vím o Tobě, že jsi městská holka, dost času ale také s rodinou trávíš v malebné chaloupce v Krkonoších, jak přišel tenhle nápad?

Já jsem vyrostla v podstatě venku. Moji rodiče měli chatu v Posázaví, kde jsem prožila to normální dětství. V lese, u řeky, na zahradě. Během dospívání jsme jezdili s přáteli, starou škodovkou, kamkoli do přírody, spali venku nebo v autě, dělali ohně, zevlovali. 😊 Můj manžel to měl podobně, takže když jsme zjistili, že jsme jezdili do chalup pár kilometrů od sebe do Krkonoš, ještě než jsme se poznali, volba byla jasná. Hledali jsme šest let než jsme našli to naše místo. A rozhodně to nebyla náhoda, zavolalo si nás a my si vysnili jej.

Jsi maminkou dvou krásných chlapců, jako moc Tě v životě změnilo mateřství?

Bezpochyby zásadně. Obě děti mi přinesly dary. Obě mě také stále učí a brousí moje hrany. 😊

Při prvním porodu jsem měla kousek ke smrti já i syn. Rodila jsem v těch „starých podmínkách“, které už snad brzy budou znát ženy jen z vyprávění pamětnic. Nebyl facebook, žádná z kamarádek neměla děti a z porodního kurzu si pamatuju přežily to všechny a dýchat..

Po této zkušenosti se mi otevřelo mnoho a čekala mě cesta uvědomění si ženy a svého ženství. Když jsem zpracovala tato témata, rozhodli jsme se pro miminko a potratila jsem. Víte jak to s těmi nehormonálními tělísky je, řekl mi tenkrát gynekolog..

A tak jsem rok čistila tělo a sebe. A když přišel správný čas, udělali jsme u nás na chalupě s mužem a starším synem obřad u ohně a pozvali jsme miminko k nám.

Porodila jsem tak, jak jsem si přála. V bezpečí a uvolněně, rychle, krásně a pak s miminkem ve stálém kontaktu.

No a od té doby co děti odrostou a vklouznou do systému bych to nazvala spíš rodičovství, co mě učí. Protože dítě vyžaduje kooperaci nejen nás rodičů, ale i školy, trenérů, beru v potaz také vliv kamarádů.. je to taková malá alchymie..

Máš nějaké místo, ať už v Čechách nebo v zahraničí, které si Tě něčím získalo a rozeznívá stále píseň ve Tvém srdci?

V Čechách je to chalupa. Je to místo kam patřím, kde jsem prostě správně a vím to.

Za hranicemi Bosna. Prožili jsme tam celá rodina mnoho (nejen v tomto životě) a když tam jedeme, vracíme se domů. Jsou mi blízcí lidé, jejich nátura (i když tam teď čistí obrovskou bolest, kterou si prošli), miluju tamní přírodu, která ještě není zničená… Kdybych chtěla někdy emigrovat, bylo by to tam. 😊

Jak moc Tě obohacuje pobývání v horách a co cítíš, když je pozoruješ?

Hory dávají lidem to, co tam dole ztratili… Vždycky a všude si hory uchovávají ty nejčistší energie, které může daná země nebo oblast nabídnout. Chodím si tam pro tu čistotu. A prožívám svobodu, takovou tu maximální a surovou, s plnou zodpovědností a pokorou, která horám právem patří.

Čteš ráda duchovní a spirituální knihy nebo dáváš přednost meditacím, či vlastním ponorům do nitra?

Čtu ráda a od dob povinné literatury v podstatě pouze duchovní a odborné knihy. Poslední roky jsem vedená přednostně k vlastní praxi. Následně se mi dostávají do ruky knihy (články, lidi), které mi dodají chybějící kostičky, k tomu, co jsem třeba nepochopila, nerozuměla.

Co bys doporučila člověku, který se neustále hledá, ale ještě nepřišel na to, jak by měl svůj život naplnit?

Není univerzální klíč. Každý potřebuje v dané fázi svého vývoje něco jiného, aby pochopil, pokročil. Kdybych měla dát radu sobě, doporučila bych si: Neměj strach. Nesoustřeď se na to, co nemáš, hledáš, ale sni to, co si přeješ. A hledej se v tom, při čem jsi vždycky cítila radost.

Kde všude na internetu Tě čtenáři mohou najít a jak se k Tobě mohou dostat na terapii?

Nejradši se sdílím přes Instagram @pisen_meho_srdce a facebook. S webovkami stále nejsem spokojená a čeká mě v tomto roce s tím konečně něco udělat, ale www.pisenmehosrdce.cz funguje a myslím, že tam člověk najde to, co potřebuje. Začínám pracovat i na druhé linii, která povede k workshopům a prožitkovým seminářům, zatím na www.albinaflanderova.webnode.cz na mém ig a fb účtu @albina.flanderova

No a s podcasty si pohrávám už přes rok, takže až dostanu impuls, otevře se i tenhle kanál.

A dostat se ke mně můžete když mi napíšete, zavoláte, co je příjemné vám, nemám v tom preferenci.

Máš nějaké poselství nebo vzkaz pro čtenáře?

Žijte srdcem <3 Nic víc není třeba 😊

Děkuji Ti za Tvůj čas a především za Tvou upřímnost a otevřenost Albínko. Myslím, že to je právě to, co v dnešní době lidem dodává naději.

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů