Jak si k nám našla cestu indiánská duše našeho miminka

Psal se listopad roku 2019 a já jsem ležela v nemocnici s krvácením, které značilo blížící se potrat. Do poslední chvíle jsem měla naději, ale bohužel se moje tušení potvrdilo. O tom teď ale mluvit nechci, celý článek si můžete přečíst tady.

Co se ale dělo už v nemocnici bylo to, že mi hlavou šla indiánská ukolébavka Ho ho Watanay a začala jsem ji tam do bříška zpívat. Dlouho mne provázela stejně jako písnička Karla Gotta – V máji. To jsem tehdy netušila, že otěhotním v máji dalšího roku. Po této události jsem byla značně rozhozená, smutná a bolelo a tlačilo mne neustále břicho. Bylo mi smutno a nevěděla jsem, co dělat. Vydala jsem se do Prahy k Tantraele, která dělá Požehnání lůna podle Mirandy Gray, autorky knihy Rudý měsíc. Byl to celkem zvláštní a příjemný zážitek a cítila jsem se po něm očištěná od starých traumat. K Vánocům jsem potom od Tomáše dostala krásnou sadu právě od Tantraely, ve které bylo kromě jiných krásných věcí ametystové yoni vajíčko, které mi na mé cestě také velmi pomohlo.

Čas plynul a v lednu roku 2020 mi jeden známý domluvil konzultaci u jeho kamaráda, gynekologa specialisty v Praze. Byl pochmurný den, mně bylo smutno a nepřidalo mi ani to, že ten lékař mi tehdy řekl, že mít za sebou dva potraty není úplně běžné a že pokud má moje sestra endometriózu, že já ji mám určitě taky a že se mu zdá, že mám dělohu přirostlou nějakým srůstem a že by bylo ideální provést laparoskopickou operaci…

Jela jsem domů vlakem a bulela jako želva. Počítala jsem už s operací a doma jsem začala plánovat, jak a kdy to udělám. Po těch letech ukrutně bolestivé menstruace a dvou potratech jsem už ztrácela naději. Doma jsem to všechno promyslela a domluvila si termín na začátek února. Šla jsem ke své obvodní lékařce na předoperační vyšetření a ta mi řekla, že potřebuje doporučení. No jo, ale lékař v Praze mi žádné nedal. Tak mu volám a on mi řekl, ať si ho seženu u svého obvodního gynekologa, že on mi ho vystavit nemůže. Moje obvodní mi řekla, že až jí ho dodám tak, že mi sepíše předoperační zprávu. Tak jsem se jednoho dne vydala ke svému gynekologovi a ejhle, zrovna měl na celý týden dovolenou. A mezitím čas běžel, blížila se další menstruace, která se zpozdila a proto už nebyl ideální čas operaci provést a připadal v úvahu až nějaký další termín. Jak říkával pan Eduard Tomáš:

,,Když to nemá bejt, tak to není.“

Dostala jsem se zase do kolotoče toho, co teda dělat, jíst nebo cvičit. Chodila jsem po supermarketu a brečela, že v tomhle je cukr, tady zase lepek a nevěděla, co dělat. Přemýšlela jsem, že bych letěla za sestrou do Madridu, ale pomalu se rozebíhala celá ta aféra s virem, která už trvá přes rok. A pak jsem jednou jela nakoupit a v rádiu na nějaké country nebo kdo ví jaké stanici hráli Ho ho Watanay. Docela jsem na to zůstala zírat, protože jsem to nikdy do té doby neslyšela v rádiu. Začala jsem přemýšlet o tom, zda mi to nechce něco říct a myslela jsem na miminko. Domluvila jsem se také na rehabilitaci a v Táboře jsem začala chodit k jedné paní, která je tím proslavená, na rovnání kostrče. Nebylo to nic příjemného, ale určitě to mělo také na otěhotnění svůj vliv. A ano, provádí se to přes konečník a nemůže to dělat jen tak někdo. Potom jsem si dlouho nemohla sednout a bolelo to jako, když člověk spadne na bruslích na zadek, ale časem se to srovnalo a hlavně se mi také upravila menstruace, která byla trochu snesitelnější. A taky jsem začala cvičit sestavu podle Ludmily Mojžíšové.

Jenže potom přišel lockdown a my jsme zůstali doma a já už jsem na další rehabilitaci nešla. Dál jsem ale cvičila cviky a také mi pomohly vitální čínské houby konkrétně Cordyceps a Coriolus. Cítila jsem, že mám mnohem větší energii a sílu. Byl asi březen a já jsem si nedovedla představit mít v té době dítě, když všude začaly děsuplné scénáře o tom, jak vymře celá planeta.

Kupodivu nám začalo nejkrásnější období v životě. Já tehdy měla čerstvě novou práci, ale na školení by se muselo jezdit do Pardubic a vnitřně jsem to nechtěla a trpěla jsem už při té jedné cestě, kterou jsem tam absolvovala. A proč? To nevím, jsem zkrátka citlivá na některé věci a když se někde necítím dobře, tak je mi v té situaci smutno. A protože Vesmír je milující, tak po mé první návštěvě Pardubic mi řekli, že kvůli viru se veškerá školení ruší a budou probíhat online. Jak mě se ulevilo!

Skutečně když si něco ze srdce přejete, tak se celý Vesmír spojí, aby se to mohlo uskutečnit.

Do práce jsem tedy nechodila a všechna školení jsem měla online. U toho jsem chodila na procházky, protože narozdíl od letoška bylo nádherné a teploučké jaro. Chodila jsem Tomášovi naproti do práce a cestou jsem si trhala šeříky. Ráda jsem vařila a pekla. Jen tak jsem byla. V té práci jsem se ale necítila dobře a celkově jsem cítila, že nic takového dělat nechci.

Jednoho dne jsme společně s Tomášem vyrazili na ryby na chatu a já jsem tam uviděla lézt malou ještěrku. Duchovní význam tohoto zvířete je údajně najít rovnováhu mezi pozemským a duchovním světem a také znamením, že se má člověk vydat na šamanskou cestu. A také ještěrka učí zvládat tlak, kterému je člověk vystaven. Sedla jsem si na chatě na lavičku a najednou mi před nohama proběhla celkem velká veverka, o které se mi potom často zdálo, až jsem se dočetla, že sen o veverce značí potomka v mužské linii. No prosím pěkně!

Na chatě jsem seděla na lavičce a bylo mi tam po ránu celkem chladno u vody. Tak jsem vevnitř našla nějaké staré deky, co tam babička má a jedna byla tak hezky proužkovaná, až mi přišla jako indiánská. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale zničehonic si mě začala volat indiánská hudba, kterou jsem poslouchala stále dokola. Taky jsem jednoho dne našla takový černý centropen a jen tak jsem si začala kreslit. Ten den jsem nakreslila indiánská pírka, později Indiána a nakonec ke konci těhotenství lapač snů. Všechny tři obrazy dneska našemu synovi zdobí pokojíček. Volalo si mne to stále více a více a já jsem netušila, co se děje.

V tu chvíli jsem už silně cítila touhu po miminku, ale hlavně jsem cítila jeho duši kolem sebe. Když jsem tehdy ležela v nemocnici, měli jsme vybrané jméno Teodor, protože se nám líbilo už dlouho. Na chodbě nemocnice tenkrát visel obraz Madona s dítětem od táborského malíře Teodora Buzu a to nemohla být náhoda. No a já jsem právě v této době tohoto umělce celkem často začala najednou po Táboře potkávat.

Ta znamení byla tak neskutečně silná, že to nešlo přehlédnout.

Jednou jsme si společně sedli a řekli jsme se, že dušičku pozveme k nám. Velmi mi také pomohla meditace od Terezy Kramerové. Vedla k tomu všemu dlouhá cesta a nebylo to jen tím nebo oním. Ale v květnu jsem si tuhle meditaci udělala a v červnu jsem otěhotněla. Nestydím se mluvit o tom, že jsme se milovali vědomě. Co tím myslím? Už nějaký čas předtím jsme oba vynechali alkohol, snažili jsme se lépe jíst a užívali již zmiňované čínské houby. V ložnici jsme měli spoustu růženínů, ametystů a svíček a většinou naše noci doprovázela krásná meditační hudba. Před každým milováním jsme se čistili nás i prostor buď palo santem nebo bílou šalvějí. Na Beltain jsem provedla takový krásný a jemný rituál, kdy jsem k nám miminko znovu pozvala a moc jsem se na něj začala těšit.

Vím přesně, jakou noc jsem otěhotněla.

Byl květen a ten večer u nás byla na návštěvě mamka. Šla jsem ji vyprovodit k autu a nad námi proletěl čáp. Tak na něj volám, ať letí k nám jako v té pohádce Dařbuján a Pandrhola. Byl nov, vlahý večer, všechno kvetlo a vonělo. Existuje taková zajímavá stránka Jonášova metoda početí. No a tenhle pán tvrdil, že pokud se ženě nedaří otěhotnět v období ovulace, tak je zde ještě jedna možnost a to otěhotnění v té fázi měsíce, ve které se narodila. I když to třeba vůbec zrovna nekoresponduje s jejím měsíčním cyklem. Takže podle této studie jsou ženy, které otěhotněly při menstruaci a nebo před ní, či v době kdy zkrátka vůbec ovulaci neměly. Takto vychází jen pár dní v roce a jelikož já jsem se narodila přesně na úplněk, tak kdo by řekl, že otěhotním na nov, že. Navíc podle knihy Rudý měsíc se tvrdí, že žena, která ovuluje na nov, je spíše zaměřená na svůj duchovní růst než na miminko. No asi jsem byla výjimka co potvrzuje pravidlo. Když byl den matek, šla jsem tady k nám do obchůdku se zdravou výživou koupit mamce čajík a nějaký dáreček. Dělá tam takový chlapík, který je něčím zvláštní, zkrátka je jiný. Vybírám tam ty čaje a on, že co chci, tak říkám, že hledám jeden čaj, který byl přímo s názvem pro maminku. A on se na mě tak podíval a polohlasem si pro sebe řekl:

,,Jojo matky, matky, nastávající matky.“

A takových znamení bylo čím dál víc. Veverek jsem už potkávala tolik, že bych je snad zašlápla, kdybych si nedávala pozor. Ale vraťme se k té osudné noci, kdy byl nov. Byla jsem strašně unavená z práce a nechtělo se mi ten večer dělat nic, natož se milovat. Ale potom jsem si řekla, že nějaká práce mi nebude určovat můj osobní život a už vůbec ne milování. Tak jsem zase rozestavěla všechny kamínky a udělala z naší ložnice nádhernou svatyni. Potom, co jsme se milovali, jsem si lehla do postele a začalo mne divně bolet v hrudi, tak jakoby tlaková bolest na zvracení, která šla od poloviny žaludku nahoru. Opakuji, že moje citlivost na jisté věci je opravdu enormní a asi ne úplně běžná. Jak jsem později zjistila, tímto místem vede tzv. meridián početí Ren mai. Tato bolest, která byla v prvním trimestru nesnesitelná, mne doprovázela dlouho a je způsobená tím, že jak se začne miminko postupně usídlovat v děloze, vytvoří jakoby energetickou blokádu a tak nemůže tímto meridiánem volně proudit energie čchi. A tím, jak se o to snaží, vytváří velký proud energie, který se tlačí přes žaludek nahoru a vzdouvá tak právě žaludek a střed hrudníku. Časem jsem tomu říkala, že to bolí jako bych spolkla meč. Lehla jsem si a ještě než jsem usnula, jsem v takovém polospánku měla zvláštní vizi. Stála jsem na břehu řeky a připluly ke mě indiánské lodě. Jeden po druhém ke mě vystoupili z lodí a předali mi takový bílý prach, kterým mě obsypali. Zase si nasedali do lodí a pomalu odjeli.

Samozřejmě, že jsme se bavili o tom, jak mi je a Tomáš tak nějak tušil, kdy asi mívám menstruaci a podobně, ale aby na mě nevytvářel tlak, protože věděl, jak moc jsem si miminko přála, nechával to na mě a na nic se neptal. Já jsem si dál cvičila jógu a sestavu podle Paní Mojžíšové a kromě toho divného meče, jsem na sobě nic nepociťovala. Jen si pamatuji, jak jsem plakala, když jsem si myslela, že jsem otěhotněla už v dubnu a ono nic. Udělala jsem si tehdy test už moc brzy, protože jsem byla chtivá a zapálila u něj svíčku. Když jsem do pokoje přišla, svíčka byla zhaslá a test negativní. Chodila jsem do práce a tentokrát jsem si řekla, že si nechci dělat hned testy a pořád se o něčem ujišťovat.

V noci jsem ale plakala v pokojíčku, který měl být dětský a říkala jsem si, vždyť já ale nechci žádnou kariéru, kde jsou moje děti, které už v srdci dávno miluju, ale fyzicky je nevidím?

Čas běžel a já jsem doufala, že to tenhle měsíc vyšlo. Jenže kolem data očekávané menstruace se dostavilo malé špinění, o kterém jsem tehdy ještě nevěděla, že značilo uhnizďování vajíčka v děloze. Bylo to ráno předtím, než jsem šla do práce. Vyšla jsem ze záchodu a začala jsem plakat. Tomáš mě objal a řekl mi, že příště se to už určitě povede. Ten den jsem byla strašně smutná a šla jsem o polední pauze k Jordánu a tam jsem brečela. Bylo deštivo a zima a já jsem byla tak nešťastná. Volala jsem s mou ségrou a ta se mě ptala, proč na tom dítěti tak lpím a proč ho vlastně chci. A já jí tehdy řekla, že ho chci kvůli němu samotnému, že chci zmenšeného človíčka z nás dvou a ukázat mu svět. To byl můj důvod. Chtěla jsem dítě kvůli němu jako takovému, ne z nějakých zištných důvodů.

Někdy si nás Vesmír vyzkouší, jestli naše přání opravdu myslíme vážně.

A tak plynuly další dny, ale další špinění ani menstruace už nepřicházely. Cítila jsem se tak zvláštně a křehce a někde v hloubi jsem věřila, že teď by to mohlo vyjít. Koupila jsem si takový náhrdelník s indiánskými třásněmi a tu noc se mi zdál sen o jedné jihoamerické šamance, která tu kdysi měla přednášku. A ona mi ho v tom snu připnula na krk. To ráno jsem si už byla jistá. Ale řekla jsem si, že to nechám chvíli být a že nebudu kupovat testy ani nepůjdu hned na gyndu. Ano, sice vždycky je nějaká malá hrozba toho, že se vajíčko může usadit jinde, ale řekla jsem si, buď a nebo. Budu prostě věřit. Jednoho dne jsme jeli nakoupit, Tomáš nastartoval auto a v rádiu hráli Ho ho Watanay a já už prostě věděla. Prosila jsem Vesmír, ať mi dává znamení. Když jsem šla do práce, poslouchala jsem indiánské písně, zvedla jsem hlavu a nade mnou letělo pět čápů. Bylo to tak epické, že se to ani nedá slovy popsat.

Byl to okamžik, který byl tak krátký, ale zároveň je nezapomenutelný.

O nějakém z víkendů jsme šli na delší procházku a z auta jsem viděla malíře Teodora Buzu a už jsem byla na klidné vlně. Když to bylo asi 45. den cyklu, Tomáš jel zrovna na ryby a já byla sama doma. Blížil se úplněk a udělala jsem si těhotenský test, takový ten klasický. Jenže jsem ho počůrala nějak špatně a nic do té testovací mezery nenajelo. Položila jsem ho na umyvadlo a šla jsem uklízet, protože jsem pak už měla jen ten digitální plastový. Po několika minutách jsem šla něco vylít do záchodu, přijdu tam a na testu totálně tmavá dálnice.

Rozbušilo se mi srdce a došla jsem pro digitální test, který po provedení ukazoval 3+.

A bylo to tam, minimálně tři týdny jsem už byla těhotná. Mísily se ve mě pocity štěstí a strachu z toho, jak křehké to všechno je. Ale dosud nikdy nebyl můj těhotenský test tak silný, jak teď. Tomáš se vrátil z ryb a já mu druhý den řekla, jestli by mohl dojít do skříně a něco mi podat, že tam v poličce něco mám. Přišel a už s úsměvem držel digitální test. Zvláštní ale bylo, že jsem si chtěla na památku displej vyfotit, ale asi za hodinu potom to zmizelo. Tak jsem ráda, že to stihl Tomáš vidět, který vtipně poznamenal, jestli 3+ znamená, že čekáme trojčata. 😀

Nechala jsem to ještě pár dní uležet, abych to zpracovala psychicky a fyzicky, ale začalo mi být zvláštně. Po ránu se mi motala hlava a dělalo se mi na zvracení a to jsem netušila, jaké kolotoče ještě přijdou. Jela jsem na další školení ale tentokrát do Budějovic a když jsem tam seděla, měla jsem ukrutný hlad. Hrozně mě píchalo na noze na vnitřní části kotníku, tam kde je reflexní zóna dělohy a já jsem si byla jistá, že se mini miminečko zavrtává. Objednala jsem se ke svému gynekologovi, ke kterému chodím od svých 17 let a který se mnou všechny ty moje útrapy prošel a společně se sestřičkou se mnou vždy všechno prožívali. Ani na jednom z předchozích těhotenství nebylo nikdy na ultrazvuku nic vidět, kromě prázdné dutinky. Nachýlil se den D a já jsem šla na ultrazvuk a Tomáš čekal v čekárně.

Můj doktor se těšil asi stejně jako já. Pamatuju si, jak jsem jen věřila a nechala to Vesmíru. A najednou se na obrazovce ukázala velká černá plocha a v ní bílá kulička, které už bilo srdíčko. A pan doktor jako v cílové rovince zakřičel:,,No je to tam!“

Vyšla jsem ven a padla jsem Tomášovi do náruče, přes slzy jsem už neviděla…

Nezapomeňte, že naděje je tu navždycky.

S láskou

Pavlína

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů