Až si uklidíte v pokojích, rozhostí se pokoj i ve vašem nitru

Když jsme byly se sestrou malé, měly jsme neustálou potřebu uklízet si pokoj. Dokonce takovou, že jsme tím raději trávily čas, než abychom šly ven s kamarády. Byl to úklid, kdy jsme se stále prodíraly věcmi, chtěly nějakou vyřadit, ale nakonec jsme z nich jen setřely prach a daly je zase přesně na to samé místo. Nikdy dřív mne nenapadlo, že to všechno mohla být vnitřní potřeba uklidit si v sobě. Byla to taková naše chvilka, kdy jsme měly všechno pod kontrolou. Ta potřeba úklidu se dostavovala hlavně ve vypjatých psychických situacích a nejspíš jsme se snažily skrze úklid danou událost vyřešit.

Téměř nikdy jsem neměla to srdce vyhodit jedinou věc.

Jenže jak jsem se dozvěděla později vlastními zkušenostmi, to nejdůležitější při úklidu je nechat si pouze ty věci, které používáme a ostatní buď darovat, vyhodit nebo prodat. Proč mě tohle téma teď tolik zajímá má ten důvod, že s Tomášem rekonstruujeme byt a všechny věci mám na hromadě buď u rodičů, nebo v garáži či v domě, kde teď bydlíme. Takže vlastně ani pořádně nevím, kde co mám. Když jsem si tento rok na Silvestra vytáhla z karet Lucie Ernestové kartu Opouštění, nečekala jsem, že to bude až v takovém měřítku. Do tří měsíců od Vánoc jsme se stěhovali po třech letech z Prahy a opustili náš první byt. Za chvíli se budeme stěhovat z domu, kde jsme teď dočasně bydleli a zase ho budeme opouštět. No a do třetice všeho dobrého jednou provždy opustíme naše rodné domy a nastěhujeme se společně do našeho vlastního bytu.

Chceme mít společně jen věci plné lásky.

Jsem z těch, co věří, že každá věc má svého ducha a proto taky každou z nich vezmu do ruky a rozmyslím se, co s ní udělám. Věci na poličkách ve svém rodném dětském pokoji jsem sice byla zvyklá vídat a dívat se na ně, ale v novém bytě už bych si je vystavovat nechtěla. Tam mi dochází, že člověk toho k životu opravdu potřebuje málo. Docela hodně příjemně mě před lety překvapila kniha Zázračný úklid od Marie Kondo. Tahle svérázná japonská mladá žena odmalička milovala uklízení a začala se jím profesionálně živit, přičemž o tom napsala knihu. Při své práci totiž zjistila, že lidé, kteří nedokážou roztřídit nebo vyhodit svoje věci, jsou zasypání nejen hromadou zbytečností, ale hlavně jim psychicky nejde pohnout se z místa, dokonce třeba nedokáží zhubnout a po úklidu se to rapidně změní.

V našich věcech zadržujeme emoce i kila. 

Já jsem se sama setkala s tím, že když měl někdo doma neskutečný binec, nebyl vlastně schopen si uklidit ve svém vlastním nitru, protože na to prostě neměl sílu. A dokud se neodvážil uklidit vnitřní bordel, na ten vnější nesáhl a co víc, nesměl ani nikdo další. Co se týká oblečení, jasně, že máme sezónní kousky, které nenosíme denně, ale pokud nějaké oblečení visí přes rok ve skříni, až byste ho vzali na sebe, už ani nenese dobrou energii. A je právě dobré poslat ho dál.

Zní to asi šíleně, ale vezměte některou z věcí, ke které máte opravdový vztah a někomu ji darujte a nebo ji vyhoďte. Je to kruté možná v tu chvíli, protože máme dojem, že nás věci definují a doplňují a hlavně udržují náš pocit známého bezpečí. Vytváříme si k věcem až příliš nezdravé emoční pouto.

Ve skutečnosti však nic není naše a všechno je pomíjivé.

Čím dříve tuhle skutečnost pochopíme, tím víc se nám uleví, protože nebudeme citově závislí na věcech. Nedávno jsem v jednom článku četla, že velké množství dětí, které se narodily v 90. letech jsou inkarnované duše z holocaustu. Kdo ví, možná i to je ten důvod, proč jsme měly se sestrou takovou potřebu stále se probírat věcmi, loučit se s nimi po svém, než nám je někdo jednou provždy vezme? Čím víc člověk postupuje v životě i v rozvoji vědomí, tím víc si uvědomuje, že vlastně nechce, aby po něm kromě laskavé vzpomínky a lásky cokoliv zbylo a že jsou to všechno možná jen uměle vytvořené jistoty.

Jak se vyvíjíme, najednou pro nás určité věci už ztrácejí smysl. Dnes už pro mne maturitní šerpa opravdu neznamená vůbec nic a v jistou chvíli to pro mne byla téměř svátost. Dětské věci ve mne už nevyvolávají takovou melancholii jako dřív, už je to zkrátka pryč. Maturitní otázky a materiály ze školy letěly jako první. A to jsem kdysi měla pocit, že bude nejlepší, když si to schovám pro své vlastní děti. Ale je to nesmysl, protože bude jiná doba a hlavně to nikoho nebude zajímat, protože každý si to rád udělá nové a po svém. Já jsem se třeba z cizích materiálů nikdy učit nedokázala.

Není větší úlevy než mít dobrý pocit z toho, že vaše věci někomu udělaly radost. 

Není třeba všechno zběsile házet do popelnic, v dnešní době je tolik potřebných, že vaše oblečení, které už nemůžete ani vystát někomu udělá obrovskou radost. Můžete proto využít kontejnery na textil, dětské domovy, kam darujete hračky atd., fantazii se meze nekladou. Uvidíte, že až si uklidíte v pokojích, pročistí se vám i mysl. A někdy je to obráceně, když se vám projasní vědomí, najednou už nedokážete žít obklopeni těmi samými věcmi jako dřív. A jedno velké upozornění. Dávejte si bedlivý pozor na členy rodiny, kteří z vaší vyřazené hromádky začnou vytahovat věci s tím, že se jim určitě někdy budou hodit. Nejste povinni ty samé věci vidět o pár dní později na jiné hromadě. Na závěr pár doporučení:

  • nikdy si nenechávejte věci jen z lítosti nebo, protože jste zvyklí vídat je ve skříni
  • nenechte si nikým z rodiny mluvit do toho, co chcete opravdu vyhodit
  • nedovolte, aby členové rodiny prohrabávali věci a znovu si je syslili na horší časy
  • do věcí někoho jiného nemáte co mluvit, ale se svými se dělejte, co uznáte za vhodné
  • oblečení, které jste rok neměli na sobě, si už s 99,99% pravděpodobností nikdy znovu nevezmete
  • dělejte vyřazovací úklidy alespoň jednou ročně a veďte k tomu i své děti
  • dávejte si pozor na darované věci, šperky a amulety, mohou nést negativní energii
  • dobře si rozmyslete jaké umění si vystavíte ve svém bytě, energie autora je důležitá
  • udržujte prostor v sobě i kolem sebe uklizený

Krásné letní dny plné horkého slunce

 

Jako milovnice vědomého ženství se věnuji osobnímu poradenství, metamorfní technice a detoxikaci. Věřím, že duchovní růst jde ruku v ruce s fyzickou očistou.. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů